Je nádhernej večer, tak začínám psát a víno mi dodalo sil. Bůh mi byl svědkem, kdy měl jsem tě rád - to tenkrát snad jete byl.
Tvý dopisy vechny jsem tisíckrát čet,v nich stálo, jak v tvým klínu spím.
Vak s posledním volnem se roztřítil svět v něm nikdy tě neopustím. Pak u vlaku ty - cizí ena!
Promiň mi, e jsem ti lhal. Jetě teď slyím tě touebně sténat.
Tu tvoji fotku jsem roztrhal. U nepřijdu nikdy tou pěinou k vám.Ví, já jsem teď tady, ty tam. U díry v blátě se sám sebe ptám, a sám si i odpovídám...
...proč u vlaku jste stály na mně ste se smály, ty a moje máma, starí cizí dáma.
Dětskej pokoj k smíchu, povečeřím v tichu. Rozhovory váznou, vdyť mám dui prázdnou.
Vzpomínky jen bolí a u na cokoli. Ztracenej je klíč... U abych byl pryč!
Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit. Fronta zpátky láká, domov pro vojáka.
Kdy země je rozrytá polibky děl a hvízdání protíná vzduch, píe ti kacíř, co do pekla chtěl pro mámení barevnejch stuh.
Pro tenhle okamik nemůu lhát a utíkat jak malej kluk. Ať jinej zabuí u vaich vrat - mě uhranul polnice zvuk.
Kdy zatroubí nám k boji, tak to za to stojí. Nenávist i láska - kolem země praská. Plameny se mají, kdy si s náma hrají. Pak nastane klid a my snad můem jít kadej do svý díry bez Boha a víry. Z ulápnutejch branců zbyla banda kanců!
Tak se teda měj a něco si přej, ne se nebe zřítí a tím skončí ití.
A tak posílám ti pozdrav z fronty.
Oheň u přestává hřát. Víno je silný a teploučký střílny přijmou mě s láskou a odejdu spát.
Tvý dopisy vechny jsem tisíckrát čet,v nich stálo, jak v tvým klínu spím.
Vak s posledním volnem se roztřítil svět v něm nikdy tě neopustím. Pak u vlaku ty - cizí ena!
Promiň mi, e jsem ti lhal. Jetě teď slyím tě touebně sténat.
Tu tvoji fotku jsem roztrhal. U nepřijdu nikdy tou pěinou k vám.Ví, já jsem teď tady, ty tam. U díry v blátě se sám sebe ptám, a sám si i odpovídám...
...proč u vlaku jste stály na mně ste se smály, ty a moje máma, starí cizí dáma.
Dětskej pokoj k smíchu, povečeřím v tichu. Rozhovory váznou, vdyť mám dui prázdnou.
Vzpomínky jen bolí a u na cokoli. Ztracenej je klíč... U abych byl pryč!
Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit. Fronta zpátky láká, domov pro vojáka.
Kdy země je rozrytá polibky děl a hvízdání protíná vzduch, píe ti kacíř, co do pekla chtěl pro mámení barevnejch stuh.
Pro tenhle okamik nemůu lhát a utíkat jak malej kluk. Ať jinej zabuí u vaich vrat - mě uhranul polnice zvuk.
Kdy zatroubí nám k boji, tak to za to stojí. Nenávist i láska - kolem země praská. Plameny se mají, kdy si s náma hrají. Pak nastane klid a my snad můem jít kadej do svý díry bez Boha a víry. Z ulápnutejch branců zbyla banda kanců!
Tak se teda měj a něco si přej, ne se nebe zřítí a tím skončí ití.
A tak posílám ti pozdrav z fronty.
Oheň u přestává hřát. Víno je silný a teploučký střílny přijmou mě s láskou a odejdu spát.
envoyé par Riccardo Venturi - 6/6/2006 - 22:55
Langue: italien
Ecco a voi! Chiedo scusa subito non sono un poeta e ho cercato di tradurre meglio possibile per mantenere il senso della canzone. Se qlc ha dei sugerimenti sono benvenuti. :)
E’ una bellissima serata e allora mi sono messo a scrivere ed il vino mi ha dato il coraggio. Il dio mi era testimone che ti volevo bene – a quei tempi forse ancora esisteva.
Le tue lettere le ho lette migliaia di volte, tutte, c’era scritto come dormo nel tuo grembo.
Ma con l’ultimo permesso si è frantumato il mondo in cui non ti abbandonerò mai. E dopo al treno tu – donna sconosciuta!
Mi dispiace che ti ho mentito. Ancora adesso ti sento fremere di passione.
La tua foto ho strappato. Non verrò mai più da te seguendo quel sentiero. Sai io sono adesso qui e tu là. Vicino al buco di fango mi faccio le domande e mi rispondo da solo…
…perché al treno eravate tutte e due sorridenti, tu e la mia mamma, una vecchia signora.
La cameretta buffa, nel silenzio ceno. Le chiacchiere si incagliano perchè ho l’anima vuota.
I ricordi fanno male non importa di cosa. La chiave perduta…non vedo l’ora di andare via!
Voglio tornare non perdermi qui. Il fronte mi chiama, la casa per il soldato.
Quando la terra è scolpita dai baci dei cannoni ed i fischi fendono l’aria, ti scrive l’eretico che voleva andare all’inferno abbagliato da bandiere colorate.
Per questo attimo non posso mentire e scappare come un bambino. Che un altro bussi alla vostra porta – a me ha incantato il suono della buccina.
Quando suonano per la battaglia ne vale la pena. L’odio e l’amore – intorno la terra si spacca. Le fiamme si divertono, quando giocano con noi. E poi arriva la calma e noi possiamo tornare ciascuno nella propria buca senza dio e senza la fede. Dalle reclute impaurite è rimasta solo banda dei verri.
Allora stammi bene ed esprimi un desiderio prima che il cielo cada e finisca la vita.
Allora ti mando saluto dal fronte.
Il fuoco sta smettendo di scaldarmi. Il vino è forte e la feritoia calda mi accoglie con amore quando andrò a dormire.
Le tue lettere le ho lette migliaia di volte, tutte, c’era scritto come dormo nel tuo grembo.
Ma con l’ultimo permesso si è frantumato il mondo in cui non ti abbandonerò mai. E dopo al treno tu – donna sconosciuta!
Mi dispiace che ti ho mentito. Ancora adesso ti sento fremere di passione.
La tua foto ho strappato. Non verrò mai più da te seguendo quel sentiero. Sai io sono adesso qui e tu là. Vicino al buco di fango mi faccio le domande e mi rispondo da solo…
…perché al treno eravate tutte e due sorridenti, tu e la mia mamma, una vecchia signora.
La cameretta buffa, nel silenzio ceno. Le chiacchiere si incagliano perchè ho l’anima vuota.
I ricordi fanno male non importa di cosa. La chiave perduta…non vedo l’ora di andare via!
Voglio tornare non perdermi qui. Il fronte mi chiama, la casa per il soldato.
Quando la terra è scolpita dai baci dei cannoni ed i fischi fendono l’aria, ti scrive l’eretico che voleva andare all’inferno abbagliato da bandiere colorate.
Per questo attimo non posso mentire e scappare come un bambino. Che un altro bussi alla vostra porta – a me ha incantato il suono della buccina.
Quando suonano per la battaglia ne vale la pena. L’odio e l’amore – intorno la terra si spacca. Le fiamme si divertono, quando giocano con noi. E poi arriva la calma e noi possiamo tornare ciascuno nella propria buca senza dio e senza la fede. Dalle reclute impaurite è rimasta solo banda dei verri.
Allora stammi bene ed esprimi un desiderio prima che il cielo cada e finisca la vita.
Allora ti mando saluto dal fronte.
Il fuoco sta smettendo di scaldarmi. Il vino è forte e la feritoia calda mi accoglie con amore quando andrò a dormire.
envoyé par Linda - 3/7/2012 - 20:18
×
![]()
Da Proti Válce ("Contro la guerra"), il sito di canzoni contro la guerra di Martin Adámek.
Album: Pozdrav z fronty (1997)
Il titolo della canzone significa: "Saluto dal fronte". Si tratta in realtà di un recitativo su sottofondo musicale.