Dneska už nám žádný nepoví, kdopak ji tam dal,
harmoniku kdo dal do křoví a kdo na ni hrál.
La-la-la-la, la-lá-la-la-lá, la-la-la-la-lá,
la-la-la-la, la-la-la-la, lá, la-la-la-la-lá.
Už nikdo neví, kdo ji hýčkal na rukou,
chlubil se její perletí,
k přečtení není ani nápis azbukou,
kdopak ví, kdo písně na ni hrával?
O hloubce tůní v očích dívky copaté,
o břízách bílých jak sníh.
O cestě, která končí v louce zaváté,
o cestě stepí na koních.
Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech,
už se jenom větrem zachvívá prostřelený měch.
Už nikdo neví, kdo ji hýčkal na rukou,
chlubil se její perletí,
k přečtení není ani nápis azbukou,
kdopak ví, kdo písně na ní hrával?
O jarních vodách, které cestu zaplaví,
o lidech dobrých i zlých,
o duši, která věčným steskem bolaví,
o bílých křížích na polích.
Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech,
už se jenom větrem zachvívá prostřelený měch.
Jarní vody, duše, cesta, kůň,
kdo to vlastně hrál,
dívčí copy, louka, oči, tůň,
a co bylo dál.
harmoniku kdo dal do křoví a kdo na ni hrál.
La-la-la-la, la-lá-la-la-lá, la-la-la-la-lá,
la-la-la-la, la-la-la-la, lá, la-la-la-la-lá.
Už nikdo neví, kdo ji hýčkal na rukou,
chlubil se její perletí,
k přečtení není ani nápis azbukou,
kdopak ví, kdo písně na ni hrával?
O hloubce tůní v očích dívky copaté,
o břízách bílých jak sníh.
O cestě, která končí v louce zaváté,
o cestě stepí na koních.
Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech,
už se jenom větrem zachvívá prostřelený měch.
Už nikdo neví, kdo ji hýčkal na rukou,
chlubil se její perletí,
k přečtení není ani nápis azbukou,
kdopak ví, kdo písně na ní hrával?
O jarních vodách, které cestu zaplaví,
o lidech dobrých i zlých,
o duši, která věčným steskem bolaví,
o bílých křížích na polích.
Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech,
už se jenom větrem zachvívá prostřelený měch.
Jarní vody, duše, cesta, kůň,
kdo to vlastně hrál,
dívčí copy, louka, oči, tůň,
a co bylo dál.
×
![]()
