Le Joueur De Pipeau
Hugues AufrayVersione ceca di Ivo Fischer | |
LE JOUEUR DE PIPEAU Un étranger est arrivé un beau soir De son pipeau, il tirait des sons bizarres Ses cheveux longs Lui donnaient l'air d'un vagabond En ce temps-là La ville était envahie Par tous les rats Venant du fond du pays Privés de pain Les habitants mouraient de faim Le musicien leur dit "Si vous le voulez, Je peux sur l'heure Du fléau vous délivrer" Pour mille écus Le marché fût bientôt conclu Devant l'église, il joua de son pipeau Comme le berger qui rassemble son troupeau Et de partout, les rats sortirent de leur trou Et tous ces rats qui le suivaient dans la rue, Chemin faisant, ils étaient cent mille et plus Ils arrivèrent à la rivière Et s'y noyèrent "C'est un sorcier !" s'écrièrent les bourgeois Et déjà chacun le désignait du doigt À coups de pierres Et sans parjures, ils le chassèrent Tout le village dormait paisiblement Lorsque soudain, on entendit dans le vent Un doux refrain Que les enfants connaissaient bien.. Les petits enfants en chemise de nuit Cherchèrent le vent et le pipeau dans la nuit Ils arrivèrent à la rivière Et s'y noyèrent. | KRYSAŘ Měl šedej plášť, kočičí krok, smutnou tvář, za pasem nůž a vedle něj kříž a snář. Ten piják hvězd na stovkách cest polykal prach. Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal, píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál, tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach. Šel a kam stoup, vyrost jak sloup k nebi dým, na tisíc mil, krysař to byl, já to vím, šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč. Píšťalku měl, šel kudy chtěl, dál a dál a každej tón, každičkej tón, kterej hrál, znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč. Hrál slovo "my" a "naše vlast", "mír" a "čest" a myslel "vy" a "vaše krev", "válka", "pěst", co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not. Co divnejch slok, co divnejch slok dlouze hrál a z každý z nich hořící vích horce řval: nastoupit v řad, na rámě, zbraň, pochodem v chod! Teď je tu zas, kočičí krok, smutná tvář, za pasem nůž a vedle něj kříž a snář, slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas. To v kostech měst začíná kvést bílej prach, píšťalka zní a všichni z ní máme strach, že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás. Vím, chodí dál, tak jako dřív, prachem cest, já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd, píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat, a mně se zdá, a mně se zdá, že už je čas říct mu už dost, říct mu: už dost! Vem tě ďas! To je náš svět a krysí jed nechcem už brát. |