Carl Sagan: Pale Blue Dot

GLI EXTRA DELLE CCG / AWS EXTRAS / LES EXTRAS DES CCG

Originale

Český překlad / Traduzione ceca / Czech translation / Traduction tc...

CARL SAGAN: PALE BLUE DOT “ From this distant vantage point, the Earth might not seem of particular interest. But for us, it's different. Consider again that dot. That's here, that's home, that's us. On it everyone you love, everyone you know, everyone you ever heard of, every human being who ever was, lived out their lives. The aggregate of our joy and suffering, thousands of confident religions, ideologies, and economic doctrines, every hunter and forager, every hero and coward, every creator and destroyer of civilization, every king and peasant, every young couple in love, every mother and father, hopeful child, inventor and explorer, every teacher of morals, every corrupt politician, every "superstar," every "supreme leader," every saint and sinner in the history of our species lived there – on a mote of dust suspended in a sunbeam. The Earth is a very small stage in a vast cosmic arena. Think of the rivers of blood spilled by all those generals and emperors so that, in glory and triumph, they could become the momentary masters of a fraction of a dot. Think of the endless cruelties visited by the inhabitants of one corner of this pixel on the scarcely distinguishable inhabitants of some other corner, how frequent their misunderstandings, how eager they are to kill one another, how fervent their hatreds. Our posturings, our imagined self-importance, the delusion that we have some privileged position in the Universe, are challenged by this point of pale light. Our planet is a lonely speck in the great enveloping cosmic dark. In our obscurity, in all this vastness, there is no hint that help will come from elsewhere to save us from ourselves. The Earth is the only world known so far to harbor life. There is nowhere else, at least in the near future, to which our species could migrate. Visit, yes. Settle, not yet. Like it or not, for the moment the Earth is where we make our stand. It has been said that astronomy is a humbling and character-building experience. There is perhaps no better demonstration of the folly of human conceits than this distant image of our tiny world. To me, it underscores our responsibility to deal more kindly with one another, and to preserve and cherish the pale blue dot, the only home we've ever known. ”

Bleděmodrá tečka Z tohoto úhlu pohledu to nevypadá, že by Země byla něčím zvlášť zajímavá. Ale pro nás je tomu jinak. Přemýšlejte o té tečce znovu. Je to domov. Jsme to my. Na ní, každý koho milujete, každý koho znáte, každý, o kom jste kdy slyšeli, každá lidská bytost, která kdy byla; všichni prožili své životy zde. Souhrn naší radosti a utrpení, tisíce sebevědomých náboženství, ideologií a ekonomických doktrín, Každý lovec a pronásledovaný, každý hrdina a zbabělec, každý tvůrce a ničitel civilizací, každý král a nuzák, každý zamilovaný pár, každá matka a otec, nadějné dítě, vynálezce a průzkumník, každý mravokárce, každý prohnilý politik, každá superstar, každý nejvyšší vůdce, každý svatý a hříšník v celé historii naší rasy žili zde – na smítku prachu zavěšeném na slunečním paprsku. Země je malým jevištěm v ohromné vesmírné manéži. Myslete na ty potoky krve, prolité všemi těmi generály a císaři, aby se ve slávě a vítězství, mohli stát dočasnými pány zlomku tečky. Pomyslete na nekonečná zvěrstva, jich se dopouštějí někteří obyvatelé růžku tohoto bodu na jiných stěží odlišných obyvatelích růžku jiného. Jak častá jsou jejich neporozumění, jak jsou posedlí touhou zabíjet se navzájem, jak vroucí je jejich nenávist. Naše afektované pózování, naše sebevědomá nadutost, naše falešná představa vlastního privilegovaného postavení jsou vyzvány tímto bodem blednoucího světla. Naše planeta je osamělý flíček ve velké a zahalující temnotě vesmíru. V naší temnotě, ve vší té prázdnotě není žádný náznak, že by mohla přijít zvenčí pomoc, která nás ochrání před námi samými. Země je doposud jediným světem, který nese život. Není jiné místo, alespoň v dohledné budoucnosti, kam bychom jako civilizace mohli přesídlit. Navštívit, ano. Usídlit se, zatím ne. Ať se vám to líbí, nebo ne – Země je místem, kde se musíme postavit. Bývá řečeno, že astronomie je pokořujícím zážitkem, který utužuje vlastní charakter. Asi neexistuje lepší ukázka bláhovosti lidské domýšlivosti, než toto vzdálené vyobrazení našeho malého světa. Pro mne ještě více podtrhuje naši odpovědnost za to, abychom spolu vycházeli lépe a zachovávali a opatrovali tuto bleděmodrou tečku, jediný domov, který jsme kdy poznali.