Všechno jde! (Terezínský marš)
Karel Švenk| Originale | Traduzione francese dal programma di sala per “Terezín/Theresienstadt”,... |
| VŠECHNO JDE! (TEREZÍNSKÝ MARŠ) Jarní bouře ozvěnu kdo přehluší, komu smích byl do kolébky dán, komu plakat bez příčiny nesluší, kdo zná lásku a je milován, každý, ať už taký nebo onačí, zkrátka kdo je na tom světě rád, ten se nikdy na nikoho nemračí, vesele si zpívá častokrát: Všechno jde, když se chce, za ruce se vezmeme, navzdor kruté době humor v srdci máme, den co den stále jdem, sem a tam se stěhujem, a jen ve třiceti slovech smíme psát. Hola zítra život začíná a s ním se blíží čas, kdy si sbalíme svůj raneček a půjdem domů zas. Všechno jde, když se chce, za ruce se vezmeme, a na troskách ghetta budeme se smát. Kdo po městě nad Vltavou zatouží, komu tuřín s kávou nestačí, komu česká píseň srdce rozbouří, kdo se jako otrok plahočí. Ať už je to taký nebo onaký, zkrátka kdo tu vůbec není rád,/zkrátka kdož tu příliš není rád, ten si jistě najde důvod nějaký, aby si moh´ s námi zazpívat. Kdo kavalec třetí patro obývá, komu vadí temný hradeb stín, komu žena někde v OD zahýbá, kdo prožívá kasárenský spleen. Každý, ať už věří nebo nedoufá, že i pro nás bude slunce hřát, ten si ani tentokráte nezoufá, když slyší marš terezínský hrát. | TOUT EST POSSIBLE! (MARCHE DE TEREZÍN) Celui qui fait taire l’écho d’un orage printanier, Qui est né en riant, A qui point ne sied de pleurer sans raison Amoureux et aimé, Quiconque, en bref, chèvre ou chou, Se felicité d’ être au monde, Celui-là jamais ne fait grise mine Et chante souvent avec entrain: Tout est possible, avec de la bonne volonté, Donnons-nous la main, Malgré la cruauté des temps, Gardons le coeur plein d’humour, Toujours en marche jour après jour, Emmenés de-ci de-là, Et on ne nous permet Que des lettres de trente mots. Hé quoi! Demain aussi il fera jour, Un de moins qui nous sépare Du moment de faire notre balluchon Pour rentrer enfin a la maison. Tout est possible, avec de la bonne volonté, Donnons-nous la main, Et sur les ruines du ghetto Un jour nous rirons. |
