Všechno jde! (Terezínský marš)
Karel Švenk| Original | Traduzione tedesca dal programma di sala per “Terezín/Theresienstadt”,... |
| VŠECHNO JDE! (TEREZÍNSKÝ MARŠ) Jarní bouře ozvěnu kdo přehluší, komu smích byl do kolébky dán, komu plakat bez příčiny nesluší, kdo zná lásku a je milován, každý, ať už taký nebo onačí, zkrátka kdo je na tom světě rád, ten se nikdy na nikoho nemračí, vesele si zpívá častokrát: Všechno jde, když se chce, za ruce se vezmeme, navzdor kruté době humor v srdci máme, den co den stále jdem, sem a tam se stěhujem, a jen ve třiceti slovech smíme psát. Hola zítra život začíná a s ním se blíží čas, kdy si sbalíme svůj raneček a půjdem domů zas. Všechno jde, když se chce, za ruce se vezmeme, a na troskách ghetta budeme se smát. Kdo po městě nad Vltavou zatouží, komu tuřín s kávou nestačí, komu česká píseň srdce rozbouří, kdo se jako otrok plahočí. Ať už je to taký nebo onaký, zkrátka kdo tu vůbec není rád,/zkrátka kdož tu příliš není rád, ten si jistě najde důvod nějaký, aby si moh´ s námi zazpívat. Kdo kavalec třetí patro obývá, komu vadí temný hradeb stín, komu žena někde v OD zahýbá, kdo prožívá kasárenský spleen. Každý, ať už věří nebo nedoufá, že i pro nás bude slunce hřát, ten si ani tentokráte nezoufá, když slyší marš terezínský hrát. | ALLES GEHT! (THERESIENSTADT-MARSCH) Wer das Echo eines Frühlingssturms brechen kann, Wem das Lachen in die Wiege gelegt wurde, Wem grundloses Weinen gar nicht steht, Wer geliebt wird und wer Liebe kennt, Wer auch immer, samt und sonders, Jeder, der gerne auf dieser Welt weilt, So einer schaut nie düster drein Und singt haufi g frohlich vor sich hin: Alles geht, wenn man nur will, Wir fassen uns an der Hand, Den schweren Zeiten zum Trotz Bewahren wir Humor im Herzen. Jeden Tag marschieren wir weiter, Ziehen hin und her, Unsere Briefe dürfen wir Nur in dreisig Worten schreiben. Holla, morgen fängt das Leben an, Und damit ruckt auch der Tag näher, An dem wir unsere Ranzen packen Und wieder nach Hause gehen. Alles geht, wenn man nur will, Wir fassen uns an der Hand, Und auf den Ghettotrümmern Werden wir lachen. |
