Lilie
Karel Kryl| Original | Versione inglese di Edvard Sidoryk |
| LILIE Než zavřel bránu, oděl se do oceli a zhasil svíci, bylo už k ránu, políbil na posteli svou ženu spící Spala jak víla, jen vlasy halily ji, jak zlatá žíla, jak jitra v Kastilii, něžná a bílá jak rosa na lilii, jak luna bdící. Jen mraky žedé a ohně na pahorcích - svědkové němí, lilie bledé svítily na praporcích, když táhli zemí Polnice břeskné, vojácká melodie, potoky teskné - to koně zkalili je, a krev se leskne, když padla na lilie kapkami třemi. Dozrály trnky, zvon zvoní na neděli a čas se vleče, rezavé skvrnky zůstaly na čepeli u jílce meče S rukama v týle jdou vdovy alejemi, za dlouhé chvíle zdobí se liliemi, lilie bílé s rudými krůpějemi trhají vkleče. | LILIE Before he closed the gate, he attired in steel and blown off candles, it was soon to be morning, he kissed his wife on the bed asleep, she slept like a fairy, only hair shrouded her, like a divine proportion, like mornings in the Castile, gentle and white like dew on lily, like a moon vigilant Only the gray clouds and fires on the hummocks - mute witnesses wan lilies shined on the banners, when they strode the land, a bugle disdains, soldier melody, streams distress - the horses defiled them, and blood shines, when felt on the lilies, by three drops Blackthorn ripens, bell rings to Sunday and time goes on slowly, rusty stains stay on the blade at the hilt of sword, with hands behind the widows wander the alleys, during tedious times they adorn themselves with lilies. white lilies with red drops they collect kneeling |
