Langue   

Zvyk, to je příšera

Lenka Lichtenberg
Langue: tchèque


Lenka Lichtenberg


Zvyk, to je příšera, jež hltá všechno chtění,
tak praví Shakespeare a já píši ti, že láska již je zvyk
a zvyk již láskou není.
Toť boj, vězení, jež nutno lišiti.
Ke konci lásky vždycky stíny straší
jak lidi před smrtí, jimž kyne zmlknutí.
Nemůže jinak být před koncem lásky naší,
tak proto naposled já, drahý, řeknu ti:
jen jeden život mám a ten ti patřil celý
s kořeny v zemi, s květem v obloze.
Tak vždy to bývá, že zem se s nebem dělí
a pak to všecko zvadne uboze.
Zastavují se naše hodiny
a líná touha už je nenatáhne.
Pro cvrkot banální a rodinný
kterápak ruka lásky sáhne.
Píši to inkoustem a myslím krví
a nestydím se nakonec ti říct:
mé tělo nepanenské že´s měl prvý,
že jsem ti dala vše a nemám nic.
Že jsem ti dala sny, a to je těla dražší,
neb tělo otupí i podle Shakespeara,
však sny se vzepřou a svou krásou straší
a touha promění se časem v upíra.
Píši to inkoustem a myslím krví,
asi je načase si to všechno říct.
Kam cesty povedou, kdoví,
já jen dobře vím, že nemám nic
nemám nic
nic
nemám nic...
Píši to inkoustem a myslím krví
krví
a myslím krví...



Page principale CCG

indiquer les éventuelles erreurs dans les textes ou dans les commentaires antiwarsongs@gmail.com




hosted by inventati.org