Květy sněí na Madonu u Boího těla,
není věí, není zvonů, je bys přelil v děla,
ke ví smůle není rádla k překování v meče,
není vůle, je by vládla, jenom voda teče, jenom voda teče.
Místo mraků visí pod oblohou dlouhý bílý pruh,
vraky vlaků dýchat nepomohou ochrnutý vzduch, ochrnutý vzduch.
Prázdné domy, slepé dveře, edá halda tvárnic,
umí stromy, kvetou keře na betonu dálnic,
v klidu zbraní není torny bez marálské hole,
není dlaní, je by svorny obdělaly pole, obdělaly pole.
Místo dláta ryje do kamene měkký modrý mech,
cesty z bláta, krby bez plamene, podemletý břeh, podemletý břeh.
Ani noha, je by zábla, popálena mrazem,
není Boha, není ďábla, jen by přiel na zem,
bojovníci z feldmarálky pro pravdu a víru
po tisíci letech války svorně hnijí v míru, tisící rok míru ...
není věí, není zvonů, je bys přelil v děla,
ke ví smůle není rádla k překování v meče,
není vůle, je by vládla, jenom voda teče, jenom voda teče.
Místo mraků visí pod oblohou dlouhý bílý pruh,
vraky vlaků dýchat nepomohou ochrnutý vzduch, ochrnutý vzduch.
Prázdné domy, slepé dveře, edá halda tvárnic,
umí stromy, kvetou keře na betonu dálnic,
v klidu zbraní není torny bez marálské hole,
není dlaní, je by svorny obdělaly pole, obdělaly pole.
Místo dláta ryje do kamene měkký modrý mech,
cesty z bláta, krby bez plamene, podemletý břeh, podemletý břeh.
Ani noha, je by zábla, popálena mrazem,
není Boha, není ďábla, jen by přiel na zem,
bojovníci z feldmarálky pro pravdu a víru
po tisíci letech války svorně hnijí v míru, tisící rok míru ...
×
![]()
